Pokud Vám pojem Průmysl 4.0 nic neříká, zbystřete. Rozhodně se netýká pouze technických škol či učitelů technických předmětů. Nově etablovaný koncept zasahuje všechny obory lidské činnosti a vzdělávání v něm hraje klíčovou roli.
Národní iniciativa Průmysl 4.0 je dokument vytvořený pracovní skupinou kolem profesora ČVUT Vladimíra Maříka, který vznikl z podnětu Ministerstva průmyslu a obchodu za účelem představení a rozvíření diskuze o potřebě akčního plánu pro zavedení této iniciativy do české ekonomiky, průmyslu a obecně do celé společnosti.
Národní iniciativa Průmysl 4.0
Dokument Národní iniciativa Průmysl 4.0 je dostupný na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu [3] a již ve verzi ze září 2015 by se o něj odborníci ve vzdělávání měli zajímat. Ve dvanácti kapitolách popisuje, jaké dopady bude mít Průmysl 4.0 na jednotlivé oblasti hospodářství, jedna kapitola se přímo nazývá Dopady na vzdělávací soustavu. Jak autoři uvádějí, má se skutečně jednat o „… hluboký myšlenkový přerod, který zasáhne celou společnost a naše školství ji na to musí připravit v plné šíři.“ Hloubku dopadu si autoři intenzivně uvědomují a při popisu současné situace nijak školství nešetří: „Už dnes školní výuka nestačí současným nárokům na úroveň absolventů škol. Půjde nejen o to, že vzdělávání bude muset rychle reagovat na vznik nových profesí, ale půjde o podstatné změny v celkovém obsahu i formách vzdělávání na všech jeho úrovních. Pro školy, často rezistentní ke změnám, to je velká výzva.“
V materiálu se nacházejí i skutečné perly. Asi nejvíce mne pobavila věta: „Dobrého konstruktéra lze přeškolit na velmi úspěšného marketingového pracovníka, obráceně to bez znalostí technických základů udělat nelze.“ Je otázka, zda by podobnou absenci nadhledu a urputnou snahu nahlížet na věci pouze pohledem svého oboru recipročně projevil i vysokoškolský učitel marketingu na VŠE. Dokument také používá zajímavý pedagogický termín související s procesy učení – základ technických a přírodovědných oborů lze prý „vstřebat“ pouze v rámci počátečního systematického studia.
To jsou ale spíše střípky, které lidi ze vzdělávání jistě trochu provokují, obecně ale dokument dobře vystihuje směr, kterým se Česká republika vydává, a zároveň upozorňuje, že současný vzdělávací systém jí v tom bude muset významně pomoci.
Od Vzdělávání 1.0 rovnou ke Vzdělávání 4.0
Stále častěji se hovoří o tom, že i české školství bude muset v reakci na iniciativu Průmysl 4.0 připravit vlastní odpověď. Ta je označována za Vzdělávání 4.0. Jak správně upozorňuje Bořivoj Brdička ve svém článku 4. průmyslová revoluce [1], školství zatím nedospělo ani do stavu 2.0, byť se o to již delší dobu snaží. Studie společnosti Deloitte Digitální vzdělávání 2.0 z roku 2015 přiléhavě vystihuje posun od Vzdělávání 1.0 podtitulem jejich publikace From content to connections. Jedním z nejcharakterističtějších znaků Vzdělávání 2.0 je změna role učitele na průvodce žáka světem vzdělání a zdrojem znalostí. Jednoduchá věta, jejíž skutečné důsledky si v pedagogické praxi dokáže představit jen málokdo.
Vzdělávání 4.0 je zatím značně nepřesně vymezený koncept, který nemá ustálenou definici. Encyklopedie Enviwiki při snaze o jeho popis cituje Arthura M. Harkinse z Minnesotské univerzity, který definuje jeho specifické charakteristiky: „školy jsou viděny pouze jako jedna z mnoha možností pro vzdělávání, popř. prostory pro další rozvoj inovací studenty, učiteli, rodiči atd. Učitelé již nejsou pouze ve škole, ale prakticky všude, učiteli se může stát intuitivní software, nemusí to být tedy jen člověk, role mezi učiteli a žáky se dále stírá a často již není jasné, kdo učí koho (viz wikipedie, zlepšování google překladů atd.) … Software je personalizován a zaměřen na specifické potřeby každého studenta. Dochází k průniku virtuální reality do vzdělávání. Je kladen také velký důraz na propojování absolventů škol a firem (přičemž se firmy podílí na budování škol), zaměstnavatelé berou absolventy již spíše jako partnery, kteří jim mohou rovnou prospět, a ne jako někoho, koho je potřeba zaučit (poskytnout vzdělání, kterému se mu ve škole nedostalo).“
Strategie digitálního vzdělávání ČR vs. Průmysl 4.0
Vraťme se ale zpátky nohama na zem. Vláda České republiky již koncem v roku 2014 přijala strategii předloženou MŠMT, která má české školství připravit na digitalizaci vzdělávání a s ním spojené změny a inovace. Nazývá se Strategie digitálního vzdělávání (SDV) a od začátku roku 2016 se na její realizaci na ministerstvu skutečně intenzivně pracuje.
V této souvislosti nemohu nevzpomenout, jak vznik tohoto dokumentu v roce 2014 probíhal. Zatímco z rezortu školství se k materiálu příliš nikdo nehlásil, a když už, tak s obavami, abychom to s těmi technologiemi ve vzdělávání nepřeháněli, ostatní rezorty autory vybízely k ještě většímu tahu na branku a mnohem ambicióznějším cílům. Známá skutečnost, že doma není nikdo prorokem, se nyní potvrdila. O dva roky později, když tuto problematiku pojmenoval dokument pocházející z rezortu průmyslu a obchodu, se zdá, že na jeho implementaci je násobně větší politická shoda, a má tak vysoké ambice. Je také otázkou, do jaké míry byla iniciace vzniku SDV motivována snahou MŠMT o změny a do jaké tlakem Evropské komise na ČR při čerpání evropských fondů.
Strategie digitálního vzdělávání ČR do roku 2020 a iniciativa Průmysl 4.0 se ale úplně nekryjí. Zatímco SDV se svými 50 stránkami zaměřuje především na nastavení podmínek pro rozvoj digitálního vzdělávání v regionálním školství a částečně na fakulty připravující učitele, Průmysl 4.0 se na cca 200 stranách snaží především popsat a etablovat nový obor Průmysl 4.0, nikoli přímo zajistit podmínky, kvalitní přípravu a výuku takového oboru, resp. jeho předobraz v regionálním školství. Této oblasti se alespoň částečně věnuje v samostatné kapitole Vzdělávání 13 stránkami. Vzkazy a doporučení pro rezort školství se vyskytují víceméně v každé kapitole dokumentu.
Chybějí nám lobbisté za vzdělávání
Klíčové bude, zda požadavky na změny vzdělávacího systému a celého školství neskončí pouze u vizionářsky napsaných strategií. Zda finanční investice, které stát na podporu jednotlivých rezortů v naplňování vizí Průmyslu 4.0 bude vynakládat, doputují i do rezortu školství a budou na tyto inovace ve vzdělávání použity. Doufejme, že se najdou lobbisté i za netechnologické oblasti, jejichž změnu dynamika měnícího se světa kolem nás vyžaduje.
Uvedený text je výtahem z práce, která byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Průmysl 4.0 do každé školy. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2016, roč. 13, č. 9. str. 32–34. ISSN 1214-8679.