„V posledních 250 letech jsme zažili čtyři industriální revoluce. Tyto revoluce naprosto změnily průmyslový svět, ale i podstatu pracovní síly a způsob našeho života. V oblasti vzdělání ovšem změny tak rychle neprobíhají,“ říká Ido Yerushalmi, generální ředitel americké společnosti Intelitek, jednoho z autorů koncepce, která se dnes ve světě označuje jako EDUCATION 4.0, a která pod názvem VZDĚLÁVÁNÍ 4.0 hledá cesty do českých škol.
Velká část těch, kteří se zabývají předvídáním budoucího vývoje se shoduje na tom, že klíčové dovednosti budoucích zaměstnanců jsou kreativita, přirozená zvídavost, kritické myšlení a umění spolupracovat. Přesto ale současné školství stojí na tom, že učí všechny všechno stejným způsobem a důraz klade na automatizované naučené vědomosti a postupy. Tedy to, co hravě a daleko efektivněji začínají zvládat inteligentní stroje. A ty, kteří do tohoto stereotypu myšlení a naturelu nezapadají, se snaží různou mírou restrikcí a donucovacích opatření zařadit do většinově přijímaného proudu.
Existují sice výjimky, které bychom mohli označit jako „ostrůvky pozitivní deviace“, ale s rostoucí rychlostí změn v průmyslu je jich zatím velice málo a jejich vliv zatím bohužel není příliš výrazný.
Studium podle nové koncepce VZDĚLÁVÁNÍ 4.0 je ušité na míru každému jednotlivému žákovi. Vychází z jeho zájmů, talentu a silných stránek, počítá se s tím, že každý student je jiný. Úlohou školy by proto mělo být pomáhat každému z žáků najít obor, který se pro něj nejlépe hodí, a v tom oboru mu pomoci vyniknout. V této koncepci se pochopitelně přestává spoléhat na tradiční přístup, kdy se všichni studenti učí tu samou věc současně, a navíc ještě stejným tempem.
Důležitou roli dostává takzvané formativní hodnocení studentů, které každému žákovi pomáhá poznat jeho silné a slabší stránky, ty první rozvíjet a s těmi druhými pracovat. Škola musí přestat s pouhým předáváním znalostí, ale rozvíjet vlastní objevování a individuální přístupy k žákům. Učitel se přesouvá z pozice „chytré hlavy“, která předává vědomosti, do pozice rádce a mentora, který vede žáka na jeho cestě objevů a získávání zkušeností.
Je nutné si uvědomit, že nové technologie mění celá průmyslová odvětví i náš životní styl. Stačí si jenom uvědomit, jak nás za posledních 15 let změnily mobilní telefony. A tyto moderní technologie mění i trh práce, kde se do popředí dostává poptávky po jiných schopnostech a odbornostech než doposud.
A nové technologie také mění způsob samotného učení. Nepřebernému množství okamžitě dostupných digitálních informací nemůže konkurovat sebechytřejší pedagog. Je potřeba se učit analýze a zpracování informací a zde už jde o výrazně individuální přístup. Pomalejší žáci potřebují pomoc učitele, zatímco ti rychlejší od něj potřebují spíše inspiraci pro další objevování. V kontextu uvedeného pak nelze hodnotit všechny stejnou známkovou stupnicí, to přestává dávat smysl i logiku vzdělávání.
Zahraniční autoři koncepce EDUCATION 4.0 se shodují na několika zásadních principech, které by měla každá moderní škola hlásící se ke změnám v souvislosti s Průmyslem 4.0 realizovat a se kterými souhlasí i ty české školy, které tuto cestu u nás pomalu a s obtížemi nastupují.
Rozmanitost místa a času
Díky novým distančním a e-learningovým technologiím si bude moci každý student vybrat, kdy a kde se chce učit, a zvolit si tempo svého studia. V souvislosti se zatím pevnou školní docházkou je to sice velká výzva, ale zkušenosti s problémovou, modulovou nebo projektovou výukou ukazují, že to je možné i ve stávajících podmínkách.
Personalizované učení
Žáci, kterým půjde studium nějaké látky rychleji, nebudou čekat na ostatní. Mohou pokračovat rychleji v učebním plánu a dostávat náročnější úkoly. Výuka se pružně přizpůsobí i těm, kterým něco půjde pomaleji. I ti pomalejší budou pozitivně povzbuzování, aby kvůli tomu, že jim nějaká konkrétní věc nejde, neztratili důvěru ve své schopnosti, jak tomu dnes často bývá. Musí se změnit hodnotící systém, aby objektivně ukázal schopnost změny ve znalostech a dovednostech.
Svobodný výběr
Ačkoli výuka každého předmětu směřuje k určitému cíli, studenti si budou moci sami zvolit cestu, která je tam dovede a množství vědomostí, které z toho kterého předmětu budou využívat. Měli by mít na výběr z množství různých učebních pomůcek, učebních technik a nabídky volitelných předmětů, která bude lépe reagovat na jejich individuální potřeby.
Zaměření na konkrétní projekty
V éře rychlých změn profesí a oborů a zejména potřebě analýzy informací by se výuka měla více zaměřit na konkrétní pracovní projekty. Studenti se musí naučit rozhodování, plánování a uplatňování svých schopností při různorodých situacích.
Analýza a interpretace dat
Matematika se sice považuje za jeden ze tří pilířů gramotnosti, je však jasné, že „manuální“ část této gramotnosti bude brzy nepotřebná. Výpočty a analýzy dat za nás přeberou stroje. O to důležitější bude schopnost člověka tato data a čísla generovaná počítačem interpretovat – ta se stane novým aspektem matematické gramotnosti.
Zkušenosti z praxe
Protože technologie člověka v určitých oblastech nahradí, musí se učební plány více zaměřit na schopnosti a dovednosti, které vyžadují čistě lidské znalosti a přímou mezilidskou interakci. Důraz bude kladen na osobní zkušenosti „z terénu“, tedy z odborné výuky, stáží a odborné praxe.
Systém hodnocení se změní
Dnešní písemky a ústní zkoušení většinou jen nutí studenty, aby se narychlo „nadrtili“ požadovanou látku a den po zkoušce ji zapomněli. Chytré vzdělávání budoucnosti bude měřit pokrok studentů studovaného tématu a jejich přínos k řešení projektů.
Spoluvytváření učebního plánu
Studenti se budou stále více podílet na vytváření svých učebních plánů. Nejen výběrem volitelných předmětů, ale také výběrem partnerů pro odborný výcvik. Jen tak se podaří udržet studium na úrovni, které bude držet krok s dobou a bude efektivní pro všechny zainteresované strany, tj. školu, partnera odborné výuky i studenta.
Poroste význam mentorství na úkor pouhého předávání informací
Během několika málo příštích let získají studenti ve svém učení takovou míru nezávislosti, že nebudou potřebovat učitele, který jim informace předává, ale budou nutně potřebovat učitele jako rádce, který je bude provázet množstvím možností a mořem informací.
Je pochopitelné, že uvedené zásady nelze implementovat do našeho, poměrně konzervativního, školství najednou a skokem, to by znamenalo chaos. Nemluvě o tom, že řada, byť kvalitních pedagogů, na tyto změny není připravena. Ale je nutné hledat cesty a způsoby, jak tyto zásady implementovat do naší současné výuky a s jejich využitím ji měnit. Bohužel na to nemáme příliš času